Text vyšel poprvé 1. července 2014 na původním blogu tisea.cz. Ponechávám ho v původním znění. Další texty z té doby najdete ve sbírce Z archivu 2010–2015.
Jak peníze zastiňují objektivitu
Nedávno jsem se dostal k zajímavému článku „Conflicts of interest: how money clouds objectivity“ (napsal Richard Smith, dostupný na stránkách NCBI). Autor začíná článek, jak sám říká, fantazií. Slovo „lékař“ můžete zaměnit za experta v libovolném oboru:
Lékaři léčí pacienty s využitím jednoduše nejlepších důkazů a jejich zkušenosti. Nejsou ovlivněni penězi nebo vlastním zájmem. Podobně se vědci snaží zodpovědět důležité otázky v medicíně; odborné společnosti se zaměřují pouze na to, co je nejlepší pro populaci pacientů; redaktoři časopisů zveřejňují pouze to, co je pravdivé a důležité pro medicínu. Na rozdíl od lidí, kteří pracují v prodejných světech obchodu, politiky, nebo žurnalistiky, my v oblasti zdravotní péče jsme nezkaženi penězmi a snahou o, slovy Sigmunda Freuda, „… slávu a lásku krásných žen (nebo možná mužů)“.
Článek je zaměřený na oblast medicíny. Postřehy o konfliktu zájmů se však týkají v podstatě jakéhokoli oboru. Proto, po záměně pojmů „medicína“ a „posuzování“, jej můžeme číst jako pojednání o konfliktu zájmů třeba v tom „našem“ oboru. Nabízím zde některé postřehy, mnou interpretované pro posuzování vlivů:
- posuzovatelé jsou vystaveni konfliktu zájmů, stejně jako všichni lidé
- mnoho posuzovatelů se pravděpodobně domnívá, že díky tomu, že jsou důvěryhodní, se jich konflikt zájmů netýká. To je velké nepochopení podstaty konfliktu zájmů (a lidského myšlení, podotýkám)
- nikdo ve svých zprávách konflikt zájmů nedeklaruje (protože si myslí, že se ho netýká)
- největší problém s konfliktem zájmů je znalost postupů, jak na něj odpovídat (či s ním zacházet)
- některé časopisy žádají autory, aby vyplnili dotazníky ohledně konfliktu zájmů – obdobně by tento vědomý akt snad mohl být součástí dokumentace EIA. Otázkou je, k čemu by však tato deklarace byla, když je konflikt zájmů na první pohled zřejmý (zřejmý je nejvíce dotčené veřejnosti: snad na žádném z „horkých“ veřejných projednání není otázka vztahu „platícího“ a „placeného“ vynechána)
- konflikt zájmů lze také – pro snazší stravitelnost odbornou veřejností – nazvat jako „konkurující si zájmy“. Tento termín by nemusel mít takové negativní konotace a mohl by být lépe zvažován.
Á propos, konflikt zájmů je v článku definován jako:
Soubor podmínek, v nichž profesionální úsudek týkající se primárního zájmu (jako je blaho pacientů nebo platnost výzkumu), má tendenci být nepřiměřeně ovlivněn sekundárním zájmem (jako je finanční zisk).
Autor zdůrazňuje, že je důležité porozumět tomu, že se jedná o podmínky, nikoli o chování. Konflikt zájmů tedy není výsledkem chování jednotlivce, ale výsledkem podmínek!
Jak jsme na tom my?
Pokud se vnitřně bráníme přijetí skutečnosti, že systém posuzování vlivů na životní prostředí nás vystavuje zájmům, jež si vzájemně konkurují, zamysleme se, jak je definován náš úspěch v posuzování:
- Je jím odkrytí nejistot, popř. nedostatku informací o určitém vlivu a tím nastartování opravdové diskuse o předpokládaných vlivech?
- Je jím zpochybnění posuzování jedné (předem dané) varianty, jakožto optimálního řešení?
- Je jím doporučení potřebné, ale nákladné analýzy jako součásti zpětné vazby předpovědi?
- Nebo jím je, pokud možno (na prvním místě) bezproblémový proces posouzení, který bude v tom nejlepším případě zakončen zjišťovacím řízením?
- Jakým způsobem zacházíme s mnohdy oprávněnými námitkami veřejnosti? Snažíme se je nestranně řešit, nebo hledáme cestu, jak tyto připomínky tzv. vypořádat?
Pro ty z vás, kteří si nedovedou představit, jak by takové ovlivnění zprávy EIA nebo SEA mohlo vypadat, uvádím základní výčet:
- ovlivnění ve fázi sběru dat a analýz – zkreslení směrem k pozitivním důkazům,
- ovlivnění interpretace dat (hodnocení významnosti),
- posun vyznění zprávy ve prospěch projektu (i při výběru správných metod).
Zatímco první dva případy mohou být víceméně nevědomé, třetí příklad je mnohdy již zcela vědomým aktem.
Rozhodně tím neříkám, že posuzovatelé jsou špatní. Špatné však je se tvářit, že zde máme nástroj k objektivnímu hodnocení, když zároveň podmínky procesu nestrannost experta přinejmenším značně ztěžují. Sharon Beder k tomuto tématu ve svém článku uvádí:
Profesionálové jsou zřídkakdy přímo korumpováni. Nicméně, mnoho z nich čelí silným protichůdným motivům, jež činí udržení profesionální integrity obtížným. Ve skutečnosti současné výsledky naznačují, že plnit zároveň roli vyžadující objektivitu a zároveň naplňovat role, jež vyžadují zaujetí pro jednu stranu (pozn.: nejčastěji zákazníka) může být nemožné.
Z výše uvedeného vyplývá, že není možné při nastavení procesu posuzování vlivů na životní prostředí ignorovat zjištění psychologického výzkumu, stejně tak jako ryze empirická zjištění.
Možná lze namítat, že k narovnání objektivity procesu je zde nástroj oponentního posudku. Silně o tom pochybuji a odkazuji na svůj dřívější příspěvek na téma výběr zpracovatele posudku. K tomu přistupuje problém ukotvení – o zkreslení způsobeném ukotvením se rozepíši v některém z příštích příspěvků.
Na závěr ocituji opět Bederovou, která jako řešení uvádí:
Odstranění jednostranné závislosti může být jedinou cestou, jak konflikt zájmů eliminovat.
Poznámka 2026: Příspěvek o výběru zpracovatele posudku zatím znovu nevyšel. K výběru zpracovatele a k tomu, zda oponentní posudek konflikt zájmů vyvažuje, se vrátím v připravovaném článku o přezkumu dokumentace EIA.
Další čtení
- Richard Smith: Conflicts of interest: how money clouds objectivity. J R Soc Med. 2006 June; 99(6): 292–297.
- Don A. Moore, Lloyd Tanlu, Max H. Bazerman: Conflict of interest and intrusion of bias, Judgment and Decision Making, Vol. 5, No. 1, February 2010
- Sharon Beder, ‘Bias and Credibility in Environmental Impact Assessment’, Chain Reaction, No. 68, February 1993, pp. 28–30.
